A. A. Williams, Kalandra, Lys Morke

Londýn­ská skla­datel­ka a zpě­vač­ka A.A. WILLIAMS je kla­sicky vzdělaná mul­ti­in­stru­men­tal­ist­ka, v jejíž pís­ních se snoubí folk, met­al, post-rok i klasi­ka. Její hud­ba je tem­ná i heavy, což nut­ně nez­na­mená, že je hla­sitá. Je to tem­ný gospel hluboké atmos­féry s plným, same­tovým hlasem, který doplňu­je kytara, klavír i vio­lon­cel­lo, někdy i bicí.

Na scéně v dub­nu 2019 deb­u­to­vala eponymním EP a už o necelý rok od jeho vydání vypro­dala svou první hlavní show v prestižním londýn­ském South­bank Cen­tre. Pak naváza­la spoluprá­ci s japon­ský­mi post-rock­ery MONO a podep­sala smlou­vu s Bel­la Union, kde v čer­ven­ci 2020 vydala ohro­mu­jící debut ​„For­ev­er Blue“. Na ten v době covidu naváza­la kreativně zaranžo­vaným albem cov­erů ​„Songs From Iso­la­tion“ a v říjnu 2022 vyšla posled­ní des­ka ​„As The Moon Rests“, která má ke kla­sick­é­mu rock­ové­mu i met­alové­mu zvuku nejblíže, ale v jejím podání jde o půl­noční rit­uál­ní tanec se smrtí.

KALAN­DRA je čtveřice norských a švéd­ských hudeb­níků hra­jící éter­ick­ou hud­bu, jež má koře­ny v sev­er­ském melan­cholick­ém folku, do jehož melodií vplé­ta­jí odrazy fan­taz­i­jních kra­jin. Nebo­jí se k tomu ale použít i drsnější, eklek­tický zvuk kytar.
KALAN­DRA vznikli na začátku roku 2011 a než v r. 2020 vydali debut ​„The Line“, 10 let se věno­vali vytváření vlast­ního jedinečného zvuku, budování stu­dia a živé­mu hraní. Jejich hud­ba je okou­zlu­jící i pod­manivá a není tak divu, že ve svém studiu v Oslu vytvořili i hud­bu pro ser­iál sev­er­ské HBO ​„Befor­eign­ers“ či sound­track k herní sérii ​„King­dom Two Crowns“ viz jejich druhé album a druhý sound­track k fil­mu ​„Norse Lands Sound­track (Extend­ed)“.

Třetí v ses­tavě je LYS MORKE, vlast­ním jménem Irene Tal­ló. Španěl­ská zpě­vač­ka, skla­datel­ka, pro­du­cen­t­ka a výt­var­nice, která žije v Barceloně. Prostřed­nictvím ambi­en­tu, elek­tron­ické hud­by a tem­ného popu stírá hran­ice mezi žán­ry a posluchače zve k prozk­oumání vnitřního emo­cionál­ního svě­ta s nos­tal­gick­ým pohle­dem do 90. let i při ovlivnění součas­nou elektronikou.
I když v 8 letech poprvé vza­la do ruky kytaru a už ji nikdy nepusti­la z ruky, jež ji byla hlavním nástro­jem pro objevování hud­by, nyní její for­ma­tivní nástroj ustupu­je do pozadí. Exper­i­men­továním se svou hud­bou se dnes přes folk i exper­i­men­tál­ní met­al dosta­la k mixu ambi­en­tu, hyper­popu a tech­na, aniž by ztrati­la koře­ny své hudeb­ní iden­ti­ty, kde je cítit alter­na­tive a pro­gres­sive rock.